Vyvstávají odporující si cíle, kvůli nimž bude červnové zasedání Evropské centrální banky nejspíše kritické. Zajímavé je, že členové výboru ECB nápadně mlčí o „normalizaci“ na pozadí velice nestálého ekonomického a politického vývoje. Domníváme se, že výsledek červnového zasedání napoví, jak Draghi a spol. uvažují o zmírňování QE a očekávání růstu úrokových sazeb.
Vzhledem ke slabým fundamentálním datům by ECB potřebovala jasnější vodítka, kudy se bude ubírat, než oznámí svou politiku. Zpomalení evropského růstu v minulém čtvrtletí, jehož ilustrací je široce založený pád bleskového indexu nákupních manažerů v květnu, podlomí růstový výhled. Slabé cenové tlaky zároveň poslaly jádrovou inflaci zpět k cyklickým minimům. Oficiální stanovisko, které opakuje i Rada guvernérů, je, že rizika jsou přechodná a vyvážená. Vzhledem k nevalnému hospodářskému vývoji by nikoho nezaskočilo, kdyby si ECB dala oddech od jestřábí politiky. Vrásek na čele hospodářských subjektů přibývá a roste riziko, že signál o zmírňování nákupů aktiv nepřijde v červnu či červenci, jak se čekalo, nýbrž později.
V Itálii, Španělsku a Řecku se však stupňuje politické riziko a nervozita (nemluvě o geopolitických problémech), což by mohlo změnit uvažování Rady guvernérů. Nedávný prudký růst úrokových sazeb na periferii eurozóny znamená tvrdší podmínky financování pro slabší členy regionu. To je bez hlubší analýzy další faktor, který hovoří pro odklad snahy ECB o „normalizaci“. My se však domníváme, že hrozba šoku jen a jen posílí přání ECB dostat sazby ze dna.
Faktem je, že ECB má k řízení krize málo nástrojů. Úrokové sazby se nacházejí pod nulou, a pokud jde o nákup dluhopisů, takřka již není co kupovat. U Fedu v roce 2013 převážila nad dočasnými ekonomickými problémy potřeba ukončit extrémní politiku a znovu získat manévrovací prostor. Vzhledem ke slabosti kurzu EUR/USD se domníváme, že trh nedostatečně zohledňuje v cenách závazek ECB k „normalizaci“ politiky.